Projev Vladimira Putina na 70. zasedání Valného shromáždění OSN

Posted on Posted in Zajímavosti

U nás to v televizi nešlo, v USA taky ne, záznam na Youtube nejde spustit, tak aby to někde bylo historicky podchyceno:

(volný překlad)

Vážený pane předsedo! Vážený pane generální tajemníku! Vážené hlavy států a vlád! Dámy a pánové!

70. výročí Organizace spojených národů je dobrým důvodem vrátit se k minulosti a promluvit si o naší společné budoucnosti. V roce 1945 země, které porazily nacismus, spojily své síly s cílem založit pevné základy poválečného světového pořádku.

Dovolte mi připomenout, že klíčová rozhodnutí o principech vzájemných vztahů států, rozhodnutí o vytvoření OSN byly vystavěné v naší zemi na Jaltském schůzce lídrů protihitlerovské koalice. Jaltský systém byl opravdu vytrpěný, zaplacen životem desítek milionů lidí, dvěma světovými válkami, které se přehnaly planetou v XX. století, a, buďme objektivní, pomohl lidstvu projít přes turbulentní a někdy i dramatické událostí posledních sedmi desetiletí, uchránil svět od rozsáhlých otřesů.

Organizace spojených národů je struktura, jejíž legitimita, reprezentativnost a univerzálnost nemají obdoby. Ano, na adresu OSN se v poslední době ozývá hodně kritiky. Údajně, je nedostatečně efektivní, a přijetí principiálních rozhodnutí naráží na nepřekonatelné rozpory, a to především mezi členy Rady bezpečnosti.

Nicméně chci poznamenat, že neshody v OSN byly vždy během 70. let existence Organizace. A právo veta se používalo vždy: využili ho i Spojené státy americké, i Velká Británie, i Francie, i Čína, i Sovětský svaz a později i Rusko. Je to zcela přirozené v případě tak různorodé a reprezentativní organizace. Při zakládání OSN se ani neočekávalo, že tam zavládne jednomyslnost. Podstatou organizace, ve skutečnosti, je hledání a navržení kompromisů, její síla – v zvážení různých názorů a hledisek.

Posuzovány v rámci OSN rozhodnutí se dohodnou ve formě rezoluce nebo se není přijat, jak říkají diplomaté: postoupí resp. nepostoupí. A všechny akce jakýchkoliv států obcházející tento postup jsou nelegitimní a jsou v rozporu s Chartou OSN, moderním mezinárodním právem.

Všichni víme, že po skončení „studené války“ – všichni to vědí, – že ve světě vzniklo jediné dominující centrum. A tehdy ti, kteří se ocitli na vrcholu této pyramidy, měli pokušení namýšlet si, že, jelikož jsou tak silní a výjimeční, nejlépe vědí, co je třeba dělat. A, tedy, není třeba brát ohled na OSN, která často namísto automatického sankcionování, legalizována potřebného rozhodnutí, jen překáží, jak říkáme, „Moce se pod nohama“. Šířily se řeči, že Organizace v podobě, ve které byla vytvořena, je zastaralá, splnila svou historickou misi.

Samozřejmě, že svět se mění, a OSN musí být v souladu s touto přirozenou transformací. Rusko na základě širokého konsenzu je připraveno k této práci na dalším rozvoji OSN se všemi partnery, ale považujeme pokusy o oslabení autority a legitimity OSN za velmi nebezpečné. To může vést ke kolapsu celkové architektury mezinárodních vztahů. Pak nám opravdu nezůstanou žádná pravidla, kromě práva silného.

Bude to svět, ve kterém místo týmové práce budou dominovat sobectví, svět, ve kterém bude stále více diktátu a méně rovnoprávnosti, méně skutečné demokracie a svobody, svět, ve kterém místo skutečně samostatných států se rozmnoží v podstatě protektoráty, kontrolované zvenku. Co je to státní suverenita, o které zde již kolegové hovořili? To je v první řadě otázka svobody, svobodné volby vlastního osudu pro každou osobu, pro národ, pro stát.

Mimochodem, kolegové, do této řady patří i otázka tzv. legitimity státní moci. Nesmí se zahrávat a manipulovat se slovy. V mezinárodním právu, v mezinárodních záležitostech každý termín by měl být jasný, transparentní, měl by mít jednotné chápání a jednotně pojetí kritéria. Všichni jsme různí a vnímat by se to mělo s respektem. Nikdo není povinen přizpůsobovat se jednotnému modelu rozvoje, který někdo kdysi provždy uznal jako jediný správný.

Nikdo by neměl zapomínat na zkušenosti z minulosti. Například, my si pamatujeme příklady z dějin Sovětského svazu. Export sociálních experimentů, snahy urychlit změny v těch či oněch zemích, opíraje se na vlastní ideologické záměry, často vedly k tragickými následkem, nevedly k pokroku, ale k degradaci. Zdá se však, nikdo se nepoučil z chyb druhých, ale pouze jejich opakuje. A vývoz teď už takzvaných „demokratických“ revoluci pokračuje.

Stačí se podívat na situaci na Blízkém východě av severní Africe, o níž hovořil předchozí řečník. Samozřejmě, politické a sociální problémy v této oblasti bylo zaděláno dříve a lidé tam samozřejmě chtěli změny. Ale co se stalo ve skutečnosti? Agresivní vnější zásah vedl k tomu, že místo reformy byly státní instituce ba i samotný způsob života bezohledně zničeny. Místo triumfu demokracie a pokroku – násilí, chudoba, sociální katastrofa, a lidská práva, včetně práva na život – znehodnocené.

Jednou bych se zeptal těch, kteří vytvořili takovou situaci: „Uvědomujete si alespoň teď, co jste udělali?“. Ale obávám se, že tato otázka zůstane viset ve vzduchu, protože se dosud nezřekli politiky, založené na sebejistotě, přesvědčeni o své výjimečnosti a beztrestnosti.

Již nyní je jasné, že mocenské vakuum které se vytvořilo v řadě zemí na Středním východě av severní Africe vedlo ke vzniku zón anarchie, které okamžitě začali obsazovat extremisté a teroristé. Pod prapory takzvaného „Islámského státu“ už bojují desítky tisíc bojovníků. Mezi nimi jsou bývalí iráčtí vojáci, kteří po invazi do Iráku v roce 2003 byli vyhozeni na ulici. Dodavateli rekrutů je i Libye, jejíž státnost byla zničeny v důsledku hrubého porušení rezoluce č.1973 Rady bezpečnosti OSN. A teď rady radikálů posilují i ​​členové tzv. umírněné syrské opozice podporované Západem.

Nejprve jejich výzbroje, vycvičí a pak tito přecházejí na stranu takzvaného „Islámského státu“. Vlastně samotný „Islámský stát“ nevznikl na prázdném místě: už zpočátku si ho pěstovali jako zbraň proti nežádoucím sekulárním režimem. Po vytvoření nástupního prostoru v Sýrii a Iráku „Islámský stát“ intenzivně expanduje do dalších regionů se záměrem ovládnout islámský svět a nejen tam. Neomezuje se jen těmito plány. Situace je mnohem nebezpečnější.

V této situaci je pokrytecké a nezodpovědné hlasitě deklarovat hrozbu mezinárodního terorismu a zároveň zavírat oči na kanály financování a podpory teroristů, mimo jiné z obchodu s drogami, nelegálního obchodu s ropou, zbraněmi, nebo se snažit zmanipulovat extremistické skupiny, využívat jejich služby pro své vlastní politické účely v naději, že se později nějak podaří s nimi vypořádat, prostě bez okolků zlikvidovat.

Těm, kteří skutečně tak jednají a tak si myslí, chtěl bych říci: pánové, máte co do činění s lidmi opravdu velmi krutými, ale ne s hloupými a primitivními, nejsou hloupější než vy, a ještě neznámo, kdo koho využívá pro své vlastní účely. A poslední zprávy o odevzdání zbraní té zmiňované umírněné opozice teroristům – je nejlepším důkazem.

Považujeme jakékoli pokusy zahrávání se s teroristy, a zejména jejich ozbrojování nejen za krátkozraké, ale hrozící požárem. V důsledku může celosvětová teroristická hrozba kriticky zesílit, uchvátit nové regiony světa. Zejména když v táborech „Islámského státu“ se „zaběhnuty“ militanti z mnoha zemí, včetně evropských.

Bohužel, musím otevřeně říct, vážení kolegové, že ani Rusko není výjimkou. Nemůžeme dovolit, aby se tito násilníci, kteří již pocítili pach krve, později vrátili do svého domova a tam nadále vykonávali černé činy. Nechceme to. Vždyť koneckonců nikdo to nechce, vždyť? Rusko vždy pevně a důsledně zasahuje proti terorismu ve všech jeho podobách.

V současnosti poskytujeme vojenskou a technickou pomoc Iráku a Sýrii, dalším zemím v regionu, které bojují proti teroristickým uskupením. Považujeme za obrovskou chybu odmítnutí spolupráce se syrskou vládou, vládní armádou, s těmi, kteří odvážně tváří v tvář bojují proti teroru. Musíme už přece uznat, že kromě vládního vojska prezidenta B. Asada a kurdských oddílů domobrany v Sýrii nikdo proti „Islámskému státu“ a jiným teroristickým organizacím ve skutečnosti nebojuje. Známe všechny problémy regionu, všechny rozpory, ale měli bychom vycházet z reality.

Vážení kolegové! Jsem nucen poznamenat, že v posledních letech se tento náš čestný a přímý přístup používá jako záminka k obvinění Ruska z rostoucích ambicí. Jakoby ti, kteří o tom mluví, neměli vůbec žádné ambice. Podstata věcí vězí ne v ambicích Ruska, vážení kolegové, ale v tom, že nadále tolerovat rozvíjející se situaci ve světě již není možné.

Ve skutečnosti, nabízíme řídit se ne ambicemi, ale obecně sdílenými hodnotami a společnými zájmy na základě mezinárodního práva, sjednotit úsilí při řešení nových problémů, kterým musíme čelit a vytvořit skutečně širokou mezinárodní protiteroristickou koalici. Stejně jako protihitlerovská koalice, by tato mohla sjednotit ve svých řadách nejrůznější síly připravené rázně čelit všem, kteří, podobně jako nacisté, sejí zlo a odľudnú ideologii.

A samozřejmě, klíčovými hráči této koalice by měly být muslimské země. Vždyť „Islámský stát“ je pro ně nejen přímou hrozbou, ale svými ukrutnými činy znesvěcuje největší světové náboženství – islám. Ideologové militantů si dělají posměch z islámu, překrucují jeho skutečné humanistické hodnoty.

Chtěl bych apelovat na muslimských duchovních vůdců: nyní je velmi důležitá Vaše autorita jakož i Vaše poúčavé slovo. Je nutné ochraňovat lidí, které se snaží verbovat militanti před uspěchanými kroky, a těm, kteří byli oklamáni az různých důvodů skončily v řadách teroristů, pomoci najít cestu do normálního života, složit zbraně, zastavit bratrovražedné válku.

V nadcházejících dnech Rusko, jako předseda Rady bezpečnosti svolá zasedání ministrů za účelem komplexní analýzy hrozeb pro oblast Středního východu. Zaprvé, navrhujeme projednat možnost harmonizace rezoluce o koordinaci činnosti všech sil, které se staví proti „Islámskému státu“ a dalším teroristickým uskupením. Opět platí, že tato koordinace by měla být založena na zásadách Charty OSN.

Doufáme, že mezinárodní společenství bude moci vyvinout komplexní strategii pro dosažení politické stability a socioekonomické rekonstrukce na Blízkém východě. Poté, drazí přátelé, nebudete muset stavět uprchlické tábory. Příval lidí, nuceno opustit svou rodnou zem, doslova zaplavil nejprve sousední země, a pak i Evropu. Jedná se o stovky tisíc až miliony lidí. To je ve skutečnosti, nové velké trpký stěhování národů a tvrdé poučení pro nás všechny, a to i pro Evropu.

Chtěl bych zdůraznit, že uprchlíci určitě potřebují soucit a podporu. Avšak zásadně vyřešit tento problém je možné pouze prostřednictvím obnovy státnosti tam, kde byla zničena, posílení vládních instituci tam, kde jsou ještě zachovalé nebo se obnovují, a to přes poskytnutí všestranné podpory – vojenské, ekonomické, finanční – zemím, které se ocitly v těžké situaci, a samozřejmě těm lidem, kteří navzdory všem zkouškám, neopustili své rodné domovy.

Samozřejmě, že veškerá pomoc suverénním státem se může a měla by se poskytovat bez vnucování, nabízena pouze v souladu s Chartou OSN. Vše, co se děje a bude provádět v této sféře v souladu s mezinárodním právem, by mělo být podpořeno naší Organizací, a vše, co je v rozporu s Chartou OSN – zamítnuto.

Zaprvé, považuji za nesmírně důležité pomoci obnově státních institucí v Libyi, podpořit novou vládu v Iráku, poskytnout všestrannou pomoc legitimní vládě Sýrie.

Vážení kolegové, klíčovým úkolem mezinárodního společenství v čele s OSN zůstává zachování míru, regionální a globální stability. Podle našeho názoru, by se měla zaměřit na formování prostoru stejné a nedělitelné bezpečnosti, bezpečnosti ne pro vyvolené, ale pro všechny. Ano, je to složitá, těžká, dlouhodobá práce, ale neexistuje žádná alternativa.

Nicméně, mentalita bloků z období „studené války“ a snaha o získání nových geopolitických prostor, bohužel u některých našich kolegů přetrvává nadále. Jako první pokračovalo rozšiřování NATO. Otázka zní: s jakým cílem, vždyť Varšavská smlouva zanikla a Sovětský svaz se rozpadl? Ale přesto, NATO nejen zůstává, ale stále se rozšiřuje, stejně jako jeho vojenské infrastruktury.

Následně byly země post sovětského prostoru postaveny před lstivou volbou – budou se Západem nebo s Východem? Dříve nebo později tato konfrontační logika se musela zvrtnout do vážné geopolitické krize. Stalo se tak na Ukrajině, kde zneužili nespokojenost velké části obyvatelstva z existující vlády a zvenku vyprovokovali ozbrojený převrat. Výsledkem bylo vypuknutí občanské války.

Jsme přesvědčeni, že zastavit krveprolití, prolomit patovou situaci je možné pouze důsledným poctivým prováděním Minsku dohod ze dne 12. února tohoto roku. Hrozby a síla zbraní integritu Ukrajiny nezajistí. Ale musíme to dosáhnout. Je třeba skutečné zohlednění zájmů a práv lidí v Donbasu, respektování jejich volby, sjednání s nimi, v souladu s ustanoveními Minsk dohod, klíčových prvků politického systému státu. To je zárukou, že se Ukrajina bude vyvíjet jako civilizovaný stát, jako klíčový prvek v budování společného prostoru bezpečnosti a hospodářské spolupráce v Evropě i v Eurasii.

Dámy a pánové, ne bez důvodu jsem teď řekl o společném prostoru hospodářské spolupráce. Až donedávna se zdálo, že v ekonomice, kde existují objektivní zákony trhu, se naučíme žít bez dělících hranic, bude fungovat na základě transparentních, společně vypracovaných pravidel včetně zásad WTO, což je svoboda obchodu, investic, otevřená konkurence. Dnes, nicméně, téměř normou se staly jednostranné sankce obcházející Chartu OSN. Nejenže sledují politické cíle, ale také slouží jako způsob na odstranění konkurentů z trhu.

Upozorním na další příznak rostoucího hospodářského sobectví. Několik zemí se rozhodlo pro soukromé výhradní hospodářské sdružení, a jednání o jejich zřízení se konají v zákulisí, v tajnosti i od vlastních občanů, podnikatelů, veřejnosti a dalších zemí. Ostatní státy, jejichž zájmy mohou být dotčeny, nejsou o ničem informovány. Pravděpodobně, nám chtějí dát na vědomí skutečnost, že pravidla jsou přepsány, a přepsány jsou znovu ve prospěch omezeného okruhu vyvolených, a to bez účasti WTO. To s sebou nese úplně porušení rovnováhy obchodního systému, fragmentaci globálního hospodářského prostoru.

Uvedené problémy mají dopad na zájmy všech států, ovlivňují vyhlídky globální ekonomiky, a tak navrhujeme, aby se o nich diskutovalo v rámci OSN, WTO a Skupiny dvaceti. Jako protiklad politice exkluzivity Rusko navrhuje harmonizaci regionálních ekonomických projektů, tzv. integrování integrace, založené na univerzálních principech transparentního mezinárodního obchodu. Jako příklad zmíním naše plány pro propojení Euroasijské hospodářské unie s čínskou iniciativou na vytvoření ekonomické zóny Silk Road. A nadále vidíme velké vyhlídky na harmonizaci integračních procesů v rámci Euroasijského hospodářské unie a Evropské unie.

Dámy a pánové, mezi problémy, které ovlivňují budoucnost celého lidstva patří i taková výzva jako je globální změna klimatu. Máme zájem o efektivní klimatickou konferenci OSN, která se uskuteční v prosinci v Paříži.

Jako náš národní přínos plánujeme do roku 2030 omezit emise skleníkových plynů o 70-75 procent oproti úrovni z roku 1990.

Nicméně, podívejme se na tento problém v širším měřítku. Ano, stanovením kvót na emise, použitím jiných taktických opatření lze na jakousi dobu snížíme akutnost problému, ale určitě to není řešení radikálně. Potřebujeme kvalitativně jiné postupy. Jedná se o prosazování principielně nových přírodě podobných technologií, které nepoškozují okolní svět ale jsou s ním v harmonii a umožní obnovit narušenou rovnováhu mezi biosférou a technosférou. Je to opravdu výzva planetárního rozsahu. Jsem přesvědčen, že na odpověď náleží lidstvu dostatečný intelektuální potenciál.

Musíme spojit síly a zejména všech těch států, které mají rozvinutou výzkumnou základnu, rozpracovaný základní výzkum. Navrhujeme svolat pod záštitou OSN speciální fórum věnované komplexnímu pohledu na problémy spojené s vyčerpáním přírodních zdrojů, ničením biotopů, změnou klimatu. Rusko je připraveno stát se jedním z organizátorů takového fóra.

Vážené dámy a pánové, kolegové, 10. ledna 1946 v Londýně začalo první zasedání Valného shromáždění OSN. Při otevírání setkání předseda přípravného výboru kolumbijský diplomat Zuleta Angel, podle mého názoru, velmi stručně formuloval zásady, na nichž musí stavět svou činnost OSN. Jsou to dobrá vůle, opovrhování intrikami a vychytralostí, duch spolupráce.

Dnes tato slova znějí jako přání do budoucna pro nás všechny. Rusko věří v obrovský potenciál OSN, který pomůže zabránit vzniku nové globální konfrontaci a přesměrovat svět k strategie kooperace. Spolu s dalšími zeměmi, budeme důsledně pracovat v zájmu posílení ústřední koordinační úlohy OSN.

Jsem přesvědčen, že jednající společně uděláme svět stabilním a bezpečným, zajistíme podmínky pro rozvoj všech zemí a národů.

Děkuji za pozornost.